Očima sourozence

Většinou dost trpíme věčným srovnáváním našich výkonů a upřednostňováním.  I když se rodiče moc snaží nedělat rozdíly, stejně se obvykle sourozenecká žárlivost někde ukáže. Soupeří mezi sebou minimálně o pozornost a lásku rodičů. Mladší sourozenec často trpí tím, že je menší, slabší nebo pomalejší. Do dospělosti si pak může přinést třeba pocit, že není dost dobrý. Často se s tím setkávám na terapiích. Starší sourozenec zas cítí, že už není hlavní a jediný objekt rodičovské lásky, má míň pozornosti a za všechno může. Tak si přinese do dospělosti třeba málo sebelásky. Sourozenecký vztah je tedy takové první vztahové cvičiště a dává nám do života spoustu materiálu ke zpracování. 

Zajímavé je, že jsem si až nedávno uvědomila svůj jednostranný pohled na sourozenecké příběhy mého dětství. Uvedu příklad. Ve 4 letech jsem byla skoro půl roku v nemocnici. Z toho období pocházelo dost mých traumat, protože jsem se nesměla hýbat, byla doslova přikurtovaná k posteli a rodina ke mě směla jen v době návštěv. Na tohle období jsem se vždycky dívala svýma očima a říkala si, jak se měl můj brácha skvěle. Mohl dělat co chtěl a rodiče měl k dispozici jenom pro sebe. Ale - bylo to opravdu tak? Když se nad tím zamyslím, muselo to být  pro něj taky pěkné peklo. Celá  rodina vyděšená ve strachu o jeho sestru, která už možná nebude nikdy chodit. Která navíc leží někde sama v nemocnici. Co asi řešila máma a táta každý večer? Jakou asi měli náladu? A jaké pochopení pro kluka co je starší, třeba trochu zlobí, hůř se mu v té atmosféře učí a vyžaduje pozornost? 

Chtěla jsem tím říct, že je moc užitečné podívat se na některé situace z dětství očima vašeho sourozence. Třeba je pak uvidíte úplně  jinak a pochopíte, že soupeření a bitvy už nejsou potřeba. Lásku a pozornost o kterou jste bojovali si můžete dát vy sami.

S láskou Míša  

Objednání na terapii zde.