Naše štěstí nezávisí na lásce a uznání druhých
Znáte ten pocit, když vás všichni v okolí milují, obdivují a vyjadřují vám uznání? Tak si většinou představujeme štěstí.
Každý den se za použití různých taktických manévrů snažíme o to, abychom lásku a uznání od ostatních dostali. Od partnerů, od rodičů, od šéfa… Pokoušíme se dělat všechno dokonale, nebo přesně tak, jak to ti druzí očekávají. Hlavně je nezklamat a nepadnout v nemilost. My tu ale nejsme proto, abychom potěšili ostatní. Ani proto, abychom soutěžili o to, kdo je oblíbenější. Jestli já, nebo moje sestra, já, nebo můj kolega…Takové životní nastavení je vyčerpávající. Jsme tu kvůli sobě. Není třeba, aby nás všichni milovali a ani to ve skutečnosti není reálné. Jsme přeci každý jiný, máme jiné názory, jiné talenty a jiná poslání. Potřebujeme prostě jít svou cestou a dělat to, co vychází z našeho srdce. Dokonce i v případě, že to není dokonalé a naše okolí očekává něco jiného. Když tuhle velkou věc dokážeme, pak dostaneme uznání. A dostaneme ho dokonce od člověka, na kterém úplně nejvíc závisí naše štěstí. Od sebe.
